PŘED TEBOU, PANE, ...  

NE neumím se modlit
nevím co mám říkat
modlitba je na nic
nechci se modlit
svět se tím nezmění
slabí ať volají o pomoc
já si stačím sám
ANO   Pane
neumím se modlit
nauč mě skutečné modlitbě
nevím co ti mám říkat
ale toužím být s tebou
jsem-li sklíčen že modlitba je na nic
ujisti mě že se mýlím
často se nechci modlit
přemáhej tedy mou lenost
modlitba třeba nezmění svět
proměňuj modlitbou mé srdce
jen slabí volají o pomoc
zjevuj proto svou sílu v mé slabosti
stačím si sám pokazit všechno
ujmi se mne a smiluj se ,
nade mnou
Pane nauč nás všechny modlit se
Amen                      
/Luděk Rejchrt
 

  Chraň moje kroky, Pane!
Chraň mne, jako máma chrání děcko,
když se učí chodit.
Tolik potřebuji vědět o blízkosti tvé záchranné ruky.
Tolik si potřebuji být jista tvou záchrannou láskou. Mám závrať ,
z toho, do čeho se pouštím, ,
a bojím se sebe samé.
Buď se mnou a vezmi mou úzkost, obavy i nedůvěru.
Chraň moje kroky, Pane.                     
&

  Ve tvém vzkříšení
     je základ každé naděje.

To, co mne trápí, není konečný stav.
Vzal jsi na sebe všechnu tíhu ,
- i tu mou.
Tys pod ní klesl a padl,
ale znovu jsi vstal a došel
až k místu poslednímu.
Posiluj mne v tom, co musím nést.
Ve tvém vzkříšení je základ i mé naděje.
Obnovuješ život. Vezmi i ten můj,
proměň, obnov jej. Amen.
        
 &

  Před tebou jsme, Pane,
a Ty nás vidíš naprosto jasně.
Vidíš nás takové, jak bychom to těžko připustili před lidmi.
Vidíš do našich vztahů i ne-vztahů.
Jsme tu s pamětí slov, která nás zasáhla,
ale i těch, kterými jsme sami šlehli po těch druhých.
 Jsme tu se svými vnitřními zraněními i se svými zlostmi.  
Jsme tu s nákladem dennodenních těžkostí a starostí.
Přišli jsme s touhou po setkání s Tebou a s lidmi víry. Jsme tu i se vzpomínkami na lidi, kteří nám chybějí.
Znáš nás, Pane, naše naděje,
i beznaděje.
Zatímco dnes se nosí „zatloukat“, zamlžovat, zapírat, před Tebou se přiznáváme, že nejsme žádná neviňátka.
Jsme často šikovnější, pokud jde ,
o nějaký vlastní zájem nebo zisk, než když jde o účinnou pomoc druhému člověku.
Pochopili jsme, že Ti nic neutajíme.  
Naši tvář a naše srdce před Tebou nic
nezkrášlí. Víme, že před Tvým soudem nemůžeme obstát.
A přece jsme sem přišli s nadějí, že se u Tebe setkáme s porozuměním. Že naše setkání s Tebou nás promění a osvobodí. Smíme v to doufat.   
Slíbil jsi nám to – ve svém Synu, Ježíši Kristu.
Jsme tu, Pane. Smiluj se nad námi.
Víme, že svou milost nedáváš lacino.
Stojí krev. Stojí život.
A přece nás jí zahrnuješ ,
a nemusíme platit. Je zaplaceno.
Jsme tu. Nemuseli jsme se nechat přede dveřmi, nemuseli jsme nasadit jakoukoli masku. Chceš jen, abychom přišli s pokorným srdcem ochotným ke změně, a s očekáváním.
Očekáváme tedy na Tebe. ,
A prosíme, přijmi nás, své děti. Amen.                 
 &

Mám konečně klidnou chvíli, Pane,
bez pocitu, že ještě musím to a ono,
bez únavy, která se někdy podobá lenosti
a jindy proudu kalné bezmoci, a tak často mě přemáhá,
bez nutkání podlehnout mámení obrazovky, bez znervózňujícího hřmotu okolního světa.
       Mám konečně tichou chvíli, Pane.
Otevři mou duši pro svoje ticho,
pro prostor, který přichází s tebou.
je víc než krásná hudba, vůně nebo barva,
je to volnost, plnost, svoboda.
Vím, že jsi tu - a vše je jiné.
        Mám konečně klidnou chvíli, Pane,
a chci v tom tichu být před tebou.
Přicházejí mi na mysl lidé, na nichž mi záleží. Přicházejí a jen na okamžik jsou tu.
Mohu s nimi takto být jen před tebou.
Je to málo, víc však nedokážu.
       
Ty víš o mé lásce k nim. ,
Víš i o tom,
co neumíme ani domyslet, docítit, dotušit.
Jsme konečně před tebou, Pane,
v tvém tichu, v tvé chvíli,
v prostoru tvé lásky.
Smiluj se nad námi.                      
&

  Díky, Pane, za světlo dnešního dne,
za jeho čas a možnosti.
Jsme nepatrní ve víření světa,
jsme nepatrní před tvou tváří.
A přece vstupuješ do naší sevřenosti, křeči a tvrdosti ,
- a uprostraňuješ nám.
Otvíráš nádherné prostory své lásky,
zahrnuješ nás něhou - a my žasneme, děkujeme. Dej, ať se smíme podílet na tvém štědrém
 rozdávání.            

   

„V Bohu všechny cesty vedou
k životu.“

      Pane,
jsem na tom tak, že nemám dost sil
a že se neobejdu bez pomoci.
      Pane,
ocitl  jsem se na místě,
kde se moc nepočítá s uzdravením.
Jsou chvíle, kdy je mi úzko a těžko, Pane,
a nevím, co mne čeká.
     Prosím, přijď ke mně
a buď mou pomocí.
Prosím, dej mi sílu - k soustředění,
k uspořádání svých věcí, k modlitbě.
Prosím, zahrň mě svým pokojem
a otevři Duchem svatým můj pohled
na cestu, kterou mám před sebou.
                         
                 &

Odevzdávám se
 Odevzdávám se do Tvé vůle.
Do Tvého slitování.
Do Tvé lásky. 
      Kristus prošel všechno přede mnou.
Byl tak osamělý
- v zahradě, vězení i na kříži;
byl tak plný bolesti
- tělesné i duševní;
byl tak odepsaný
- obtížný vyvrhel, neúspěšný vůdce;
byl tak bezmocný
- nemohl pro sebe ani pro ty své
udělat cokoli;
byl tak odevzdaný,
že řekl: Dokonáno jest.
       Je-li Tvá vůle, že mám dokonat,
dej mi Krista za průvodce.
       Je-li Tvá vůle,
že mám dál nést svou slabost,
dej mi Krista za průvodce.
       Odevzdávám se Ti.
Všechno Ti odevzdávám.
Důvěřuji Tvé lásce. Amen.
                                
             &

Suplikatio
Bože stonásob svatý, mocný a
                            ... usměvavý –
stvořil jsi přece papouška, užovku,
pruhovanou zebru,
přikázals žít veverce a hrochům,
teology lechtáš tykadly brouka,
dnes, kdy je mi tak smutno
a ouzko a temně,
             usměj se i nade mnou.
                                            /Jan Twardowski

 Modlitba optimisty
Pane, děkuji za
   nepořádek,  který musím uklidit po návštěvě, protože to znamená,že mám přátele;
   daně, které musím platit,
protože znamenají, že mám práci;
    okna, která je potřeba umýt, a leccos,
 co volá po údržbě, protože to znamená,
že mám kde bydlet;
    oblečení, které mám trochu těsné,
protože to znamená, že mám co jíst;
    neustálé stížnosti na vládu,
poněvadž to znamená,
že máme svobodu slova;
    velký účet za topení,
protože to znamená, že je mi teplo;
    stohy prádla k vyprání a k vyžehlení,
protože to znamená,
že moji milí jsou mi blízko;
    budík, který se ozývá ráno co ráno,
protože to znamená, že žiji;
    únavu a bolavé svaly na sklonku dne,
protože to znamená, že jsem byl aktivní.
                      
/anonym

 Kriste,
tlačili se za tebou v zástupech,
své nemocné nesli na ramenou,
probourávali se s nimi střechou,
dobíhali tě, aby se tě dotkli,
toužili po tvé blízkosti,
protože je vysvobozovala,
vytrhovala z běd,
tišila bolest,
uzdravovala,
měnila život.
        Kriste,
víme o tobě,
a přece jsme nějak svázaní,
nějak slepí, hluší, němí,
nějak zchromlí.
Ne a ne vyrazit za tebou,
ne a ne vyrazit k lidem,
ne a ne se vzchopit a pochopit,
co všechno potřebují,
co všechno máme nést
a přinést.
         Kriste,
otevři naše životy
vysvobozující vlnou své lásky,
probuď svým světlem naše oči,
svým slovem naše uši,
svou silou naše srdce,
podepři naše klesající kolena
na cestě k druhým.
Ať je nedeptáme
součty svých nemohoucností,
ani výčty jejich chyb a hříchů,
ale ať je dovedeme, ,
doneseme k tobě,
k tvé uzdravující lásce.
Amen.        
 &

 Dnešní den teď nedávničko nastal nám
a jako budoucího něco začínali jsme jej.
 A hle! Již zmizel.
Kam se poděl dne tohoto ten čas,
který se ukázal byl a minul,
a na věky se nevrací více?
     Dejž, milý Pane Bože,
ať umíme počítati kratičké dny svoje na světě,  a ať moudře sobě počínáme, vědouce, že tu místa pro nás k přebývání není. Časové sami k cíli věčnosti nás ustavičně pobádají.
     Všecko moje prohřešení dnešní,
Pane Bože můj, Ty uveď, prosím,
v zapomenutí věčné. Ať to mně ani Tobě na věky nepřichází na paměť.
       A když večer života mého přijde,
zamlouvám sobě, Pane Bože můj,
u Tebe skrýši, ve které by až do veselého z mrtvých vstání bezpečné mé bylo odpočinutí.
A Ty pak přijmeš mne v slávu svou.
                          
/Komenského modlitba

  Bože utěšiteli, Duchu pravdy,
poklade pokladů a zdroji života,
ty který udílíš všechny dary
a přinášíš milost,
Bože pokoje a bezpečí,
přijď, učiň si v nás příbytek.
Očisti nás ode všeho hříchu,
stvoř nám čisté srdce,
obnov v nás pevného ducha.
Kníže pokoje a lásky, Duchu čistoty,
Duchu zbožnosti a svatosti,
Duchu moudrosti a rozumu,
Duchu rady a síly,
milosrdný a dobrý Duchu svatý,
daruj nám onen proud slz,
který smývá z našich srdcí nečistotu,
abys do nich mohl sestoupit a zabydlet se v nich.
Přijď a zapal v nás oheň své božské lásky,
znovu v nás rozněť ducha bratrské lásky,
abychom všichni žili v tobě navěky. Amen.

                         /Modlitba z křesťanské tradice

 Ejhle, přicházíme.
Shlédni  k nám, přijmi nás, dej nám odpočinutí! Přispěj pracujícím, polehči obtíženým, občerstvi unavené!
     Odveď nás od srázů světa k jeho základu, aby nenašel nepřítel, odkud by nás srazil, kdežto tvá milost aby nás mohla pozvednouti, kdyby se líbilo tvé dobrotě. Jinak chceme raději povrženi býti u tebe v domě tvém (jen když u tebe v domě tvém), než bydliti v palácích hříšníků.
     Nám, Pane, je třeba v našich ustavičných labyrintech vůdce, v ustavičném hladu a žízni ustavičného živitele. A poněvadž, jak již poznáváme,  marně jich od světa očekáváme, třebas je slibuje (neboť přece nemůže dáti, čeho sám nemá), hle, již jen k tobě jedinému vzhlížíme, poslední naše naděje!
     Mezi lidmi není nikoho, kdo by sám nebloudil, neumdléval a nehladověl. Ty tedy, věčná pravdo, přispívej ,
ku pomoci všem! Ty, věčná ctnosti, podpírej klesající! Ty, věčný prameni dobra, nasycuj nás dobrem!
     A poněvadž mně (poslednímu ze sluhů tvých) již ku pomoci přispíváš, již mě podpíráš a nasycuješ,
jásám v tobě a jméno tvé budu slaviti na věky.

                        / J. A. Komenský: Jednoho jest potřebí